Jak to vlastně začalo:

První auto (když nepočítám autoškolu), které jsem řídil byl Forman r.v.92. Půjčil jsem si ho od mé mamky. První jízdu jsem ukončil asi po hodině jízdy, když jsem skončil v příkopě na střeše (moje nepozornost na náledí). Po dvou letech jsem dostal od svého strýce na ježdění auto Oltcit. Nechtěl za to nic (naštěstí). Musel jsem pouze provést několik drobných úprav: výměna oleje a filtru, elektromagnet. ventil, benzínový filtr, brzdové destičky, STK a emise. Jednu obrovskou výhodu to auto mělo, když jste se nabourali nebo škrábli lak (pokut se tomu tak mohlo říkat), neštvalo vás to tolik jako u jiného (lepšího) auta. Naučil jsem se aspoň řídit. Auto jsem nakonec musel vrátil strýci, začala na něm odcházet jedna věc za druhou (benzínové čerpadlo, startér). Nechtěl jsem auto vidět aspoň rok, ale po týdnu jsem zjistil, že bez auta to snad ani nejde. Kdo si zvykne, těžko si odvykne. V té době zrovna prodával otec od mojí holky auto Škoda Favorit, no a tehdy to začalo. Jinak až mi tohle auto doslouží (Favorit) a budu si pořizovat nové auto, určitě to bude už rovnou od výrobce. V dnešní době říkat já na to nemám a koupit si z bazaru auto za 150.000kč a dalších 50.000kč vrazit do oprav je pro mě vyhazování peněz. Dnešní Leasing na auta jsou opravdu pro každého.

Oltcit Club 11R:

Auto to nebylo špatné, ale mělo obrovskou spotřebu snad všech kapalin co v autě jsou (ještě že tam není chladící kapalina). Spotřeba benzínu byla asi 9L/l00km při 90km/h. Spotřeba oleje byla tak vysoká, že kdyby jste měsíc nekontrolovali olej, začala by vám svítit kontrolka oleje (mazání). Emise bych neudělal i kdybych se postavil na hlavu. Řízení šlo, tak ztuha, že po půl hodinové jízdě ve městě jste měli svaly jako Arnold. Motor byl chlazený vzduchem 4 válec s válci do V (2 a 2 válce proti sobě) s objemem 1.2 litrů. Odpadala kontrola chladící kapaliny a v zimě nemrznoucí směsi. Problém byl však v zimě, když jste si chtěli zatopit - netopil a netopil. V létě bylo chlazení trochu horší, před motorem je devíti lopatkový ventilátor, který je přímo připojen ke klikové hřídeli. Při vysokých rychlostech, asi 130km/h, se motor zjevně přehříval a cítil jsem jak v kabině začíná smrdět spálený olej. Také ve vyšších rychlostech 90km/h a výš, se auto chovalo nervózně a celé se třepalo. Největší problém s Oltcitem nastal, když se mi za jízdy, aniž bych o tom věděl, rozletělo benzínové čerpadlo a začalo vystřikovat benzín přímo na rozžhavený motor. Mohu mluvit o štěstí, že mi za jízdy motor nezačal hořet. Co jsem opravdu obdivoval u Oltcitu byla výbava interiéru, žádná škodovka až po rapid se mu nemohla vyrovnat, pohodlné a tvrdé sedačky, digitální svíticí hodiny, otáčkoměr, regulace osvětlení přístrojové desky a tlačítek, tvarové výplně dveří, vnitřní regulace zpětných zrcátek, zadní stěrač s ostřikovačem, vyhřívání zadního okna. Zajímavá byla montáž předních brzdových destiček. Brzdové kotouče byly umístěné přímo v motorovém prostoru. Montáž brzdových destiček byla tak jednoduchá, že během 15 minut jste měli vyměněné všechny 4 destičky (fantastický přístup, nic se nerozebíralo). Jedna brzdná destička z páru měla zapojený kontakt a ten byl napojený na kontrolku brzdného systému, když se vám už opotřebovaly, tak se vám rozsvítila kontrolka. Nechápu že to nemá třeba Favorit, nemusíte se starat jak hodně máte sjeté brzdové destičky.

Škoda Favorit 135L:

Můj Favorit byl vyroben roku 1992, je bílé barvy a typ 135L. Cena auta byla 35 000 Kč. Jsem třetí majitel. Prvním majitelem byla překvapivě Policie ČR. Měl ho tam nějaký chlap zřejmě pro vlastní potřebu (tak nějak jsem to pochopil). Rozhodně to nebylo klasické služební auto, protože to by nejen ten motor vypadal jinak (zhuntovaný). Další majitel byl zmiňovaný otec od mé holky (překvapivě taky policajt). Jediné co nevím je kolik to auto má najeto kilometrů, na tachometru mi ukazuje 660 000 km :-). Moc jsem neváhal o koupi tohoto auta z několika důvodu. Hlavní důvod: chtěl jsem novější auto za málo peněz a Favorit se mi zamlouval. Další důvody: auto jsem kupoval od člověka, který by neměl důvod mi něco zatajovat, jako třeba v bazaru (hlavně když v něm jezdím s jeho dcerou :-) ). No a poslední důvod byl ten, že původní majitel přede mnou vyměnil celé páté dveře (které většinou hnijí jako první), celý systém brzd, tlumiče, výfukové potrubí a motor je ve 100% stavu, neunikají oleje ani žádná jiná kapalina (konečně; hrozný Oltcit). Převodovka i spojka jsou v perfektním stavu. Plechově auto nebylo zrovna nejkrásnější, nejvíc dostaly zabrat blatníky, ale za ty peníze se mi zdálo super (podlaha je v perfektním stavu).

Sháněním různých informací na internetu jsem zjistil, že rok výroby 1992 už má oproti starším Favoritům několik vylepšených věcí. Mimo jiné má změněnou elektroinstalaci. Byla kladena vyšší bezpečnost na elektroinstalaci, například mlhové světla musí být jištěny dvěma pojistkami. Elektroinstalace včetně spotřebičů (např. regulátor napětí) ve Favoritu do konce roku 91 byla hodně poruchová, kabeláž do pátých dveří je vedená kabelem, nikoliv dotykovými kontakty jako u starého Favoritu, které jsou často poruchové (opálené kontakty, špína a podobně). Plechy byly už také novější např. dveře mají přípravu pro novější tvarové čalounění, které se montovalo až ve Favoritech rok výroby 93 a 94. Tyto důvody mě už maximálně uspokojily a utvrdily ve správnosti koupě.

Další věci jako byl automatický sytič, pořádné topení, posilovač brzd, 5 dveřové auto, to byly věci, na které jsem si okamžitě zvykl a už bych asi neměnil Kdybych měl kupovat auto znovu, tak nejníže by byl Favorit, starší auto prostě už ne. Užil jsem si s Oltcitem už dost, v zimě jsem startoval na popáté, netopil a regulovat ještě sytičem bylo moc už i na mě. S Favoritem i v -15°C a 3 roky starou baterkou nastartuji napoprvé i když auto stojí před barákem týden. Nestalo se mi ještě ani jednou, abych nastartoval až na podruhé. Výkon bych bral i vyšší, ale když jsem v autě sám a je prázdné, tak akceleruje dokonce i na 5. stupeň.

Zkušenosti s jinými auty:

Tady chci jen poznamenat porovnání jízdy s novějšími auty, ale každý řídí jinak a má jiné zkušenosti, tak to berte s nadhledem. Tak dostali se mi do ruky 3 novější auta první byl Renault 19 s elektronickým karburátorem objem 1.4l r.v. 1992, další Hyundai Accent 1.3l r.v. 1998 a poslední Opel Astra 1.6l r.v. asi 2000 s automatickou převodovkou. Všechny 3 auta mají posilovač řízení. Rozdíl mezi Renaultem a Hyundai nebyl moc velký, jezdí se s nimi perfektně, vše jde nádherně lehce, řazení je přesné, řízení, brzdy. Akcelerace je paráda, akorát u Hyundai jsem musel více šlapat po plynu při rozjezdu, výkonnostní křivku a točivý moment má až kolem 3500ot., ale jak to dostanete do otáček není žádný problém. Nádhera jsou starty, startér nejde skoro slyšet a motor i v zimě naskočí do 1 vteřiny. No a teď Opel Astra to je úplně jiná káva s automatickou převodovkou. Hodně lidí říká, že by automatiku nechtělo z důvodu, že přichází o požitek z jízdy. Možná je to z důvodu, že každý je na něco jiného nebo prostě v životě takové auto neřídili a neví o čem mluví. Já jsem tohle auto řídil a můžu vám říct, že bych ho bral hned. Tohle auto se řídí super, hlavně ve velkých městech při velkém provozu, člověk se může o dost víc věnovat řízení. Teď už slyším jak většina říká „To je hloupost až budeš jezdit tak dlouho jako já řazení už děláš automaticky“. Nic není automaticky, mozek neustále musí kontrolovat rychlost, otáčky a předvídat situaci aby věděl co tam má zařadit, ve velkých městech kde jsou chodci, kola, kolony aut, plno křižovatek to není žádná sranda. Mozek je několika procenty neustále zaneprázdněny jen řazením. Když jsem řídil tohle auto s automatikou opravdu se o dost odlehčilo mé pozornosti na cestu. Žádné hraní si se spojkou nebo drcení motoru na nízké nebo vysoké otáčky, prostě v klidu. Jedinou nevýhodu co to má a já osobně bych to s mojí peněženkou neunes je spotřeba benzínu, žere až příliš, proto zůstávám u věrné manuální převodovky.